Stařec a moře
ERNEST HEMINGWAY
Stařec a moře
Kniha vypráví o starém rybáři Santiagovi, pro kterého je rybaření jedinou obživou. Starci se ovšem dlouho nedaří chytit větší rybu, a proto je ostatním rybářům k smíchu. Aby toho nebylo málo, tak s ním na moře, kvůli zákazu svého otce, přestane jezdit velký pomocník, chlapec Manolin. Stařec má ovšem svoji hrdost a rozhodne se všem dokázat, že stále dokáže chytit velkou rybu. Druhý den ráno se proto na moři vydá dál, než kdy byl. Kvůli svým zkušenostem ví, že pokud chce chytit velkou rybu, tak musí udice spustit do velkých hloubek. Za nějakou dobu zabere opravdu velká ryba. Jenomže má spoustu sil a stařec ji proto nemůže ulovit. Zápasí s ní dva dny bez spaní a s drobnými zraněními. Rybář je ovšem rozhodnut, že nepovolí a rybu zabije, nebo že zabije ryba jeho. Po dvou probdělých nocích ryba ztrácí sílu a Santiago ji uloví. Zjistí, že je to mečoun a je několikrát větší než loďka. Stařec ulovenou rybu přiváže k loďce a vydá se domů. Jenže krvácející ryba přivábí několik žraloků. Rybář se s nimi snaží bojovat, ale nemá šanci a žraloci mu rybu do posledního drobečku sežerou. Zůstane jenom kostra, se kterou se v noci vrátí do přístavu a vyčerpán odejde do svého domu. Ráno ho v posteli objeví chlapec, počká, až se probudí, a potom mu povídá, kolik lidí se shromáždilo kolem obří kostry. Lidé kostru ryby obdivují a on na sebe může být hrdý.
● literární forma druh a žánr: próza epika a novela
● dominantní slohový postup vyprávěcí
● typ vypravěče střídání er-formy (vypravěč) s ich-formou (rozmluvy Santiaga s chlapcem, s rybou a se sebou samým)
● vysvětlení názvu díla většina příběhu se odehrává na moři, kde stařec Santiago rybaří a zápasí s rybou
● časoprostor První polovina 20. století, v kubánská vesnici a na moři poblíž hlavního města Havany.
Žralok je rychle dohnal odzadu, a když se vrhl na rybu, viděl stařec jeho otevřenou tlamu a podivné oči a slyšel cvaknutí jeho zubů, když se zahryzl do rybího masa těsně nad ocasem. Žraločí hlava vyčnívala z vody a jeho hřbet se vynořoval a stařec slyšel, jak se na jeho velké rybě trhá kůže a maso. V tom okamžiku stařec vrazil harpunu žralokovi do hlavy v těch místech, kde spojnice mezi očima protínala čáru, táhnoucí se mu od nosu přímo vzad. Ty čáry nebylo ve skutečnosti vidět. Bylo vidět jen těžkou špičatou modrou hlavu a veliké oči a cvakající, dravě chňapající hltavé čelisti. Ale v těch místech má žralok mozek a stařec ho tam zasáhl. Zasáhl ho svýma krví pomazanýma rukama a vbodl mu tam dobře mířenou harpunu ze všech sil. Vrazil mu ji tam bez naděje, ale odhodlaně a s naprostou škodolibou nenávistí. Žralok se převalil a stařec viděl, že mu v oku vyhasl život. A pak se převalil ještě jednou a zamotal se do dvou kliček provazu. Stařec věděl, že je mrtev, ale žralok to nechtěl uznat. Převrácený na záda mrskal ocasem a cvakal čelistmi a rozrýval hladinu jako rychlý motorový člun. Voda zbělela údery jeho ocasu a tělo mu ze tří čtvrtin vyčnívalo nad vodu, když se provaz ztuha napjal, zadrnčel a pak praskl. Žralok zůstal chvilku klidně ležet na hladině a stařec ho pozoroval. Pak se velmi pomalu potopil.
● atmosféra úryvku Bojovná, stařec bojuje o rybu se žralokem. Stařec žraloka zabije, ten ale stihl utrhnout z ryby kus masa.
● počet postav jedna - stařec
● charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá) stařec Santiago - kubánský rybář velice pevné vůle a skromné povahy, který musí tvrdě pracovat, aby se uživil
● charakteristika dalších postav
chlapec Manolin - velmi obětavý, laskavý, pomocník při rybolovu, který má rád starce
● vztahy mezi postavami stařec + chlapec – přátelé, stařec chlapce učil, chlapec starci pomáhal
● zařazení úryvku do kontextu celého díla Úryvek je ze závěrečné části knihy, kdy má stařec rybu ulovenou a při cestě domů bojuje se žraloky.
● použité jazykové prostředky
podivné oči – epiteton
cvaknutí, chňapající – zvukomalba
těžkou špičatou modrou hlavu – epiteton
svýma krví pomazanýma rukama – epiteton
škodolibá nenávist – epiteton
v oku vyhasl život – eufemismus
žralok to nechtěl uznat – personifikace
rozrýval hladinu jako rychlý motorový člun – přirovnání
převažuje slohový postup popisný
Ernest Hemingway (1899 – 1961)
- americký spisovatel, novinář, povídkář, dramatik
- miloval přírodu, lov a dobrodružství
- čelní představitel Ztracené generace
- hrál na violoncello a přitom boxoval
- po absolvování základní školy se stal reportérem kansaského listu Star
- byl velmi ovlivněn válečnými událostmi
- hned po vypuknutí 1. světové války vstoupil do italské armády jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže
- byl těžce raněn
- španělské občanské války se zúčastnil jako reportér
- válečný zpravodaj v Číně
- za druhé světové války pobýval na Kubě a vyhledával německé ponorky v Karibském moři
- jeho postavami jsou muži – stateční, cílevědomí, ctižádostiví, staví je do kritické mezní situace, zkouší jak to hrdinové vydrží a jak se zachovají
- způsob psaní: metoda ledovce podstatné je to „pod vodou“ (cílem si to domyslet)
- v roce 1953 získal Pulitzerovu cenu
- v roce 1954 dostal Nobelovu cenu za dílo Stařec a moře
- ve svých dílech vystupuje pod pseudonymem Nick Adams
- v roce 1961 pravděpodobně spáchal sebevraždu (zastřelil se puškou) - někdy smrt vysvětlována jako nehoda při čistění hlavně
Sbohem, armádo - román s autobiografickými prvky. Vypravěčem je americký poručík Frederic Henry, který sloužil za první světové války v italské armádě
Komu zvoní hrana - román z občanské války ve Španělsku
Pátá kolona - jediné drama, které Hemingway napsal. Tematicky vychází ze zkušeností ze španělské občanské války.
- představitel americké meziválečné prózy
- představitel „ztracené generace“ ztracená generace:
- skupina spisovatelů narozených kolem roku 1900
- spisovatelé zažili první světovou válku a zobrazovali ji ve svých dílech
- vyjadřují pocity vojáků po návratu z války (vrátili se duševně zmrzačeni a měli problémy se zařazením se do společnosti)
- pro autory jsou typické životní postoje, kterými dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti, často staví své hrdiny do velmi nebezpečných situací, kde musí prokazovat svůj charakter
základními tématy jsou: zklamání a skepse, rozklad lidských a společenských hodnot, hledání
východiska v útěku do přírody nebo kultury
● určení století, v němž autor tvořil 1. polovina 20. století