DENIS DIDEROT

Jeptiška

Hlavní postavou je Zuzana Simoniová, která se ve svých dopisech svěřuje markýzi de Croismare. Její rodiče ji nemají příliš v lásce, a tak ji jako nemanželské dítě posílají do kláštera. Tam ale nastupuje proti své vůli a není s tamním životem spokojena, proto se vrací zpátky domů. Rodiče o ni nemají zájem, zříkají se jí a ona se vrací zpět do kláštera Marie Panny. Tam se setkává s novou matkou představenou - De Mony. Zanedlouho skládá slib a stává se řeholnicí. V klášteře se jí líbí do té doby, než roli matky představené přijímá sestra Kristýna. Zuzaně začíná hotové peklo. Všechny jeptišky ji nesnášejí a přejí jí smrt. Proto požaduje přeložení do jiného kláštera, kterému vedení vyhoví. Zuzana se dostává na místo, kde ji všichni obdivují díky jejímu výbornému zpěvu a její oddanosti Bohu. Dobře si rozumí také s matkou představenou, která se do ní zamiluje. Zuzana se se vším svěřuje otci Lamoine a ten jí přikazuje, aby se jí vyhýbala. Ovšem lesbická sestra to neunáší a zešílí. Později umírá a s ní i sestra Tereza. Otec Lamoine pomáhá Zuzaně utéci z kláštera, což se jí povede. Ale při tom se poraní a na následky svého zranění umírá.

• téma: složení řeholního slibu

• motivy: oběť, oltář, otec, matka, Bůh, obecentsvo

• časoprostor: Francie 18. století

• kompoziční výstavba: Děj je vyprávěn chronologicky, zachycuje Zuzanino mládí a další její osud až do smrti.

• literární forma, druh a žánr: próza, epika, román ve formě dopisů

• vypravěč: Ich-forma, vypravěčem je jeptiška Zuzana

• postavy: Zuzana Simoninová – hezká, talentovaná na hudbu, odhodlaná se vzepřít, inteligentní, zvyklá poslouchat, velmi zbožná, její povaha se mění, zpočátku je poslušná, později nabývá sebevědomí a vzepře se

kněz – šokovaný, že Zuzana nechce složit slib

Zuzanina matka – tvrdá, přísná, nesmlouvavá, kdysi byla nevěrná svému muži představená Kristýna – krutá, zasedlá na Zuzanu

advokát Manouri – obětavý, snaží se ze všech sil, aby Zuzaně pomohl

• vyprávěcí způsoby: přímá řeč: Marie Zuzano Simoninová, slibujete, že budete mluvit pravdu?“, „Slibuji.“

nepřímá řeč: Odpověděla jsem „ne“

• typy promluv: dialog Zuzany a kněze

[...] Nevím, co se dělo v duších přítomných, ale viděli mladou umírající oběť, kterou nesli k oltáři, a ze všech stran se ozývaly vzdechy a vzlyky, z nichž rozhodně žádné nevyšly z úst mého otce a mé matky. Všichni stáli; mladí lidé vystoupili na židle a drželi se mřížoví; rozhostilo se hluboké ticho, když se mne ten, kdo měl přijmout můj slib, zeptal:

 „Marie Zuzano Simoninová, slibujete, že budete mluvit pravdu?“

„Slibuji.“

„Jste tu ze své vlastní svobodné vůle?“

Odpověděla jsem „ne“, ale řeholnice, které mě provázely, řekly za mne „ano“.

„Marie Zuzano Simoninová, slibujete Bohu čistotu, chudobu a poslušnost?“

„Ne, pane, ne,“ odpověděla jsem pevnějším hlasem.

Zarazil se a řekl: „Dítě, vzpamatujte se a poslouchejte, co říkám.“

„Vaše milosti,“ řekla jsem, „ptáte se mne, zda slibuji Bohu čistotu, chudobu a poslušnost; rozuměla jsem vám dobře a odpovídám, že ne...“

Pak jsem se obrátila k obecenstvu, které hlasitě zašumělo; dala jsem najevo, že chci mluvit; šum ustal a já řekla: „Přátelé, a zvlášť vy, otče a matko, jste svědky...“ Při těch slovech jedna jeptiška zatáhla před mříží záclonu a já viděla, že mluvit dál je zbytečné.

• jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku: Dítě, vzpamatujte se hypokoristikon rozuměla jsem vám dobře a odpovídám, že ne...nedořečenost

• tropy a figury a jejich funkce ve výňatku: mladá umírající oběť epiteton ze všech stran se ozývaly vzdechy a vzlyky personifikace pevnějším hlasem metonymie

Denis Diderot (1713–1784)

 - Francouz, osvícenský spisovatel (prozaik, dramatik) a filozof (materialista)

- teoretik umění, výtvarný kritik, redaktor

- zájem o mnoho oborů: estetika, teologie, matematika, fyzika

- pocházel z katolické rodiny (X symbolem proticírkevního odporu)

- měl se stát knězem, chodil do jezuitské školy

- zastánce deismu – učení, které uznává Boha jako tvůrce světa, který již do jeho chodu nezasahuje

 - r. 1734 uprchl do Paříže a snažil se prosadit jako spisovatel

- dlouho živořil, psaní ho neuživilo – živil se jako soukromý učitel, psal kázání pro misionáře, překládal

Filozofické myšlenky – vydány anonymně

List o slepcích pro potřebu těch, kdož vidí – satira společnosti

několik divadelních her – Nemanželský syn, Otec rodiny

Synovec Rameauův, Jakub fatalista – moralizující příběhy

Encyklopedie – napsal kolem 1000 hesel, často na ožehavá témata

 literární / obecně kulturní kontext

- představitel osvícenství přelomu 17. a 18. století osvícenství: myšlenkový proud, nejvíce se projevilo ve 2. pol. 18. stol. ve Francii důvěra ve vlastní rozum, odmítání víry (víra nahrazena racionalitou), fantazie, předsudků, naopak uznávání vědy a techniky

- osvícenci zkoumali, proč se člověk, rozumná bytost, chová v některých případech nerozumně

- doba optimismu, víra, že rozumem lze vysvětlit všechny problémy

- stoupenci prosazovali svobodu vědeckého bádání

- typický hrdina = Robinson: díky rozumu dokázal přežít v těžkých podmínkách

- hodně autorů z tohoto období nebylo žádného náboženského vyznání

- nejvýraznější počin osvícenců: Encyklopedie (28 svazků)

Francois Voltaire (1694–1778) - Francouz, dramatik, historik, básník, autor filozofických spisů

J. J. Rousseau (1712–1778) - Francouz, filozof, preromantický spisovatel, hudebník

Daniel Defoe (1660–1731) - Angličan, představitel klasicismu a osvícenství, spisovatel a novinář

Jonathan Swift (1667–1745) - Angličan, básník, anglikánský kněz