Havran
EDGAR ALLAN POE
Havran
Muž v horečce klímá ve svém pokoji a čte si o dívce Lenoře. Lenora byla jeho milenkou, která zemřela. Čtení ho uklidňuje. Když se ozve zaťukání, lekne se. Domnívá se, že je to nějaký pozdní host, otevře dveře, ale za nimi nikdo nestojí. Muž dlouho stojí mezi dveřmi, šeptá „Lenoro“ a poté se vrací do svého pokoje. Slyší šramot, otevře okenice a dovnitř vlétne havran. Pták se usazuje na poprsí busty Pallas Athény, která je nade dveřmi. Muž a havran spolu rozmlouvají, muž chce znát havranovo jméno. Havran kráká, není mu dobře rozumět. Muž doufá, že pták ráno odletí, ale ten ho ujišťuje, že „už víckrát ne“. Muž si není jistý, na jakou jeho otázku havran reaguje, a jestli mu vůbec odpovídá. Havran muže utěšuje, že mu Bůh pomůže zapomenout na Lenoru. Muž se ptá, zda najde útěchu ve smrti a jestli někdy Lenoru obejme. Rád by, aby havran odletěl a už ho dál neděsil. Havran však stále sedí. Muž shledává, že jeho duše se už nevzchopí.
• literární forma druh: básnická skladba lyricko-epický
• dominantní slohový postup vyprávěcí
• typ vypravěče ich-forma
• posouzení aktuálnosti díla Báseň skrývá mnoho různých výkladů, tím je stále aktuální.
• určení místa a času textu Místo: pokoj lyrického subjektu Čas: měsíc leden, půlnoc
„Proroku,“ dím, „mene tekel, ať jsi pták anebo z pekel, při nebi, jež nad námi je, při Bohu, jenž leká mne, rci té duši, jež žal tají, zdali aspoň jednou v ráji tu, již svatí nazývají Lenora, kdy přivine, jasnou dívku Lenoru, kdy v náruči své přivine“ - havran dí: „Už víckrát ne.“
„Tos řek jistě na znamení, že se chystáš k rozloučení, táhni zpátky do bouře a do podsvětí, satane! - nenech mi tu, starý lháři, ani pírka na polštáři, neruš pokoj mého stáří, opusť sochu havrane! Vyndej zobák z mého srdce, opusť sochu, havrane!“ Havran dí: „Už víckrát ne.“
• atmosféra úryvku lyrický subjekt – muž v horečce – je už zoufalý, vyhání havrana - napjatá, zoufalá, šílená
• počet postav 2 – muž a havran
• charakteristika vystupujících postav (přímá, nepřímá)
muž – bojí se Boha (smrti), rád by ještě někdy objal Lenoru, rozzlobený na havrana, starý
havran – nemá původ, možná je poslem z pekla, odpovídá stále stejně
• charakteristika dalších postav další postavy v díle nejsou
• vztahy mezi postavami havran přiletěl nezván, je symbolem zla, smrti – muže rozrušil svým krákáním - nepřátelé
• zařazení úryvku do kontextu celého díla závěr básně – předpředposlední a předposlední sloka
• použité jazykové prostředky
Proroku – apostrofa, básnické oslovení
dím, dí, rci – archaismy
jednou v ráji (= po smrti) – eufemismus
jasná dívka Lenora – epiteton
starý lháři – nadávka
pokoj mého stáří – metonymie
vyndej zobák z mého srdce – metafora (= už mne netrap)
„Už víckrát ne.“ – refrén
Edgar Allan Poe (1809–1849)
- Američan; básník, prozaik, literární teoretik a esejista
- matka Elizabeth byla herečka, zemřela dva roky po narození Edgara
- otec David byl alkoholik a rodinu opustil krátce po Edgarově narození
- ujali se ho manželé Allanovi, překřtili ho na Edgara Allana
- 5 let žili v Anglii, zde chodil na základní školu
- dobrý student, výborný znalec literatury a historie
- studoval University of Virginia, mnoho času trávil na večírcích
- poté odchází do Bostonu, kde začíná publikovat
- měl rád dobrodružství, nic ho nebavilo dlouho
- několik let v armádě, stal se seržantem a zároveň měl dost času na psaní
- armádu opustil, aby se mohl věnovat literatuře
- vymyslel si neexistující Folio Club – založeno na ironii, zesměšňoval literární nepřátele
- stále oblíbenější autor, ale fyzicky je na tom čím dál hůř
- oženil se se svojí sestřenicí, čtrnáctiletou Virginií – žili spolu 11 let, zemřela na tuberkulózu
- v závěru života žil v bídě, chodil v roztrhaných šatech
- zemřel po čtyřdenním alkoholovém deliriu
Romantismus
Dekadence, tzv. prokletí básníci:
- označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století
- označení použil Paul Verlaine v eseji Prokletí básníci (vydáno 1884) pro sebe, Tristana Corbiéra, Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira
- spojeni s dekadentním způsobem života – drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta k pravidlům
- původně se označení prokletí básníci používalo jen pro autory zmíněné v eseji, později se používal pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský → O. Wilde, E. A. Poe
- žili naplno – bohémsky, bouřili se proti vlastní rodině i proti společnosti
- scházeli se v kavárnách, oblékali se výstředně, vzájemně si půjčovali peníze
- např. je k nim řazen renesanční básník Francois Villon nebo K. H. Mácha
znaky tvorby prokletých básníků:
- hlavní znak: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní život člověka, právo osobitého vidění světa
→ ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali, inspirace dalších generací
- přinesli poezii novou inspiraci, protikladné dojmy hromaděny vedle sebe